Netradiční spojení irské post rockové hvězdy GOD IS AN ASTRONAUT a trojlístku o dost brutálněji hrajících kapel z USA, složeného z noiseových radikálů TODAY IS THE DAY, devastačního metalového komanda SOILENT GREEN a stoner-sludgeových RWAKE pod označením „LSD Fest“ zalilo smíchovský prostor Meet Factory řádně obhroublou zvukovou bažinou. Čtveřici kapel doplnilo ještě black metalové mládí z Ostrovního království DRAGGED INTO SUNLIGHT a na poslední chvíli přibyla i americká banda zvaná SOURVEIN.

V Meet Factory jsem nikdy nebyl a s jeho nalezením jsem měl bez navigace celkem problém. Když jsem však nechal auto u smíchovského nádraží a proti mně na ulici si to štrádoval Steve Austin z TODAY IS THE DAY, věděl jsem, že nemohu být od klubu daleko.

Set SOURVEIN proběhl bohužel již před plánovaným začátkem, takže jsem z něj neslyšel nic. Britové DRAGGED INTO SUNLIGHT tu hráli naposledy na společném večeru s BARONESS a nelze vpodstatě napsat nic závratně odlišného od verdiktu kolegy Dalase. Mohutná černokněžnická stěna, čerpající z poslední black metalové vlny kapel typu WOLVES IN THE THRONE ROOM, ježatý rozostřený vokál, vše slité do jedné zlovolné burácející masy zvuku. Nejvíc zaujala image s velkým trojramenným svícnem, kozlí hlavou, parohy na zesilovačích kytaristů s efektním rudým podsvícením a fakt, že kapela hrála zády k publiku.

Druzí nastupují američtí RWAKE, brázdící pódia už od šestadevadesátého. Časový rozpis, stejně jako DRAGGED INTO SUNLIGHT, moc neřeší, hlavní je mít na pódiu kelímek s režnou a cigárko před koncertem. V sestavě krom prošedivělého vokalisty CíTýho zaujme malá ženská postavička, která by z fleku mohla hrát Smrt v jakékoliv divadelní hře. A vůbec nevadí, že by Smrtka měla mít vyšší vzrůst. Z bledé kostnaté B., jenž místy vypomáhá i se syntezátorovými zvuky, sálá velmi silná aura čehosi záhrobního. Člověk si stále pokládá otázku, jestli zemře v příští minutě, právě umírá anebo že by byla už dávno mrtvá? Jakmile se chopí mikrofonu a zařve, je vše jasné. Je to zcela jistě inkarnace hinduistické bohyně smrti Kálí.

RWAKE drhnou již drahnou dobu poctivou směsici stoner metalu a sludge, navíc se v jejich tvorbě nezapře, že jsou z Arkansasu. Ta jižanská sláma jim sice nekouká z bot, ale čouhá skoro z každé noty, kterou zahrají. Až na zvuk a nepříliš korektní instrumentaci se jedná o parádní show, kdy si většinu pozornosti pro sebe ukrajuje rachitická kostra B., nasávající při vystoupení alkohol z malé taštičky na vinyly, a v neuvěřitelných záklonech chrlící do mikrofonu to nejdémoničtější krutopřísné peklo.

K SOILENT GREEN asi tolik. Mám kamaráda. Je to sběratel desek a velký hudební srdcař. Táhne mu již na čtvrtý křížek, má dva metry, ďábelský plnovous, bohatě obarvené „rukávy“ z kérek a kdokoliv nezná jeho zlatou povahu, musí si dle jeho zjevu zákonitě myslet, že má tento habánský „vrah“ na svědomí životy mnoha lidí. Sjíždí metalové a hardcoreové koncerty snad již od nepaměti. Jednou mi říkal, že pokud by zpíval v nějaké kapele, tak by museli hrát něco jako SOILENT GREEN. Přiznám se - to byl jeden z důvodů, proč jsem se na kapelu, kterou jsem příliš neznal, těšil asi nejvíce.

Jejich death metalové počátky se po letech zkroutily grindcoreovým, punkovým i sludgeovým směrem a živě … pánové ... živě to bylo opravdu něco. Ben Falgoust je jeden z nejpřísnějších diktátorů, které jsem měl možnost v podobných žánrech vidět. S trikem portlandské klasiky WEHRMACHT prostor před sebou bez kompromisů ovládl. SOILENT GREEN se statickými, ale o to řemeslně přesnějšími instrumentalisty, dokázali předvést před tou necelou stovkou lidí neuvěřitelně energické vystoupení, dirigované vlasatou, divoce gestikulující kostnatou příšerou, která když zvedla ruku s paroháčem, nebylo možné tu svojí nechat dole. Falgoust byl ten večer strhující. Tenhle set ve mně zanechal ty nejsilnější dojmy a stal se v mých očích zlatým hřebem celého večera.

TODAY IS THE DAY nastupují záhy. Trojice kolem Steva Austina také nenechala nic náhodě a nasolila do lidí nekompromisní, hlukem posedlou metalovou stěnu. Pokud zkazky z minulého vystoupení této legendy nezněly příliš nadšeně, lze bez problému říci, že tímto koncertem si TODAY IS THE DAY v naší zemi napravili reputaci. Steve Austin ze sebe vycedil několik litrů potu, až jsem se divil, že neuklouzl na té louži, která se kolem něho vytvořila. Nejlepší skladbou pro mne jednoznačně byla „Free At Last“ z minulého alba, dalším vrcholem byla hostovačka zpěváka CíTýho z RWAKE.

Následovala pauza, kdy technik GOD IS AN ASTRONAUT nazvučil nástroje, a delší čekání na hlavní hvězdy večera. Upřímně, nemám rád, když tohle kapely dělají. Proč? Komu? Já jsem přišel na koncert, nikoliv na patnáctiminutovou pauzu, kdy je již nazvučeno a dělá se jen dramatická pomlka. Jako první na scénu nastupuje nová akvizice kapely Jamie Dean u syntezátorů. Při třetí písničce tento oplácaný modýlek s patkou udělá něco, co jsem od irských post rockerů nečekal. Začíná roztleskávat publikum. Nechybí samozřejmě tradiční projekce a za zmínku stojí i naprosto čistý a učesaný zvuk, který byl nahlas, ale nádherně čitelný. GOD IS AN ASTRONAUT mě nicméně bohužel naživo stejně jako před necelým rokem nějak nepřesvědčili a při jejich setu jsem se neubránil nudě - do budoucna tak raději zůstanu u jejich studiové práce.